The Duke of Edinburgh’s International Award je mezinárodně uznávaný program neformálního vzdělávání, který studentům umožňuje rozvíjet vlastní schopnosti, překonávat osobní výzvy a dlouhodobě na sobě pracovat mimo klasickou výuku. Účastníci si sami stanovují cíle v oblastech dovedností, pohybových aktivit, dobrovolnictví a expedice, přičemž postupně procházejí úrovněmi bronzovou, stříbrnou a zlatou. Program stojí na pravidelnosti, odpovědnosti a vytrvalosti, díky čemuž patří mezi nejuznávanější studentské aktivity zaměřené na osobnostní rozvoj.
Ve školním roce 2025/26 se do DOFE zapojilo přes 50 žáků nižšího i vyššího gymnázia, napříč všemi úrovněmi. V průběhu celého roku pracovali účastníci pod vedením mentorů – Mgr. Kateřiny Kallus Brychové, Mgr. Ing. Marie Štarhové, Mgr. Jana Liškutína a Mgr. Jakuba Jiaxise Svobody, kteří studentům pomáhali s nastavením cílů, průběžnou reflexí i dokončováním jednotlivých oblastí programu.
Významným momentem letošního ročníku je skutečnost, že dvě studentky úspěšně dokončily zlatou úroveň a dne 16. června 2026 si převzali své zlaté odznaky ve Valdštejnské zahradě v Praze. Tento okamžik symbolicky uzavírá jejich dlouhodobou cestu programem DOFE a zároveň představuje ocenění vytrvalosti, disciplíny a úsilí, které do programu během let vložily. K tomu 17 bronzových a 3 stříbrné – to je skvělá letošní bilance splněných úrovní. Slavnostní ceremonie, při které studenti obdrželi certifikát o splnění příslušné úrovně, a také svůj stříbrný či bronzový špendlík, se konala 20. dubna 2026 v krásném prostředí brněnské Hvězdárny a planetária.
DOFE tak na škole už čtvrtým rokem potvrzuje svou roli programu, který studentům nenabízí jen další školní aktivitu, ale především prostor pro systematický rozvoj, odpovědnost a zkušenosti, které přesahují rámec běžné výuky. Děkujeme za přízeň vedení školy a finanční podporu Magistrátu města Brna za štědrou dotaci, kterou využíváme na nákup expedičního vybavení a vzdělávání vedoucích. Našim dofákům bychom chtěli moc pogratulovat ke splnění jejich cílů a popřát mnoho sil a chuti dále na sobě pracovat.
Významnou součástí programu je expedice, která představuje jednu z nejnáročnějších, ale zároveň nejvíce formujících částí celého programu. Níže si můžete přečíst zážitky z cest po Česku i v zahraničí.
Bronzová expedice Oslavka: Putovní kamínky
14. května ráno jsme se potkali v Bohunicích a vyjeli směrem do Oslavan, kde naše expedice začala. První den jsme místo původně zamýšlených 10 kilometrů ušli asi 20. Předpověď nám totiž říkala, že má oba dva dny pršet, naštěstí pršelo až od večera. Původně jsme chtěli spát někde okolo Senoradského mlýna, ale nakonec jsme pokračovali s tím, že se někde dál vyspíme. Problém nastal v momentě, kdy jsme došli. Ukázalo se, že se nám tam přespat nepodaří, ale jeden pán nám popsal místo, kde se dá přespat a kde je i ohniště. Když jsme došli na místo, zjistili jsme, že měl pravdu a dokonce se nám tam vlezou všechny tři stany.
Po poměrně dlouhé době se nám podařilo i rozdělat oheň a mohli jsme začít chystat večeři. Zjistili jsme, že nemáme dost vody na ráno a holky zkoušely vodu přefiltrovat, ale filtr moc nefungoval, takže šli nakonec kluci pro vodu k pumpě kolem které jsme šli. Večeři a postavení stanů jsme zvládli ještě dřív než začalo pršet. Po večeři, když už pršet opravdu začínalo, ale ještě nás kryly stromy, jsme si sedli k ohni a zjistili jsme, že nám mokré dřevo, které bylo všude okolo, hořelo víc než suché, které jsme tak pracně sháněli.
Druhý den byli všichni vzhůru už k šesté ráno, ale protože ještě celkem pršelo, vstaly akorát kuchařky. Když už byla snídaně hotová a všichni najezení, začali jsme se balit a uklízet po sobě. Stále za slabšího deště jsme se vydali na cestu do Náměšti nad Oslavou. Po nějakých 4 nebo 5 kilometrech jsme došli na Vlčí kopec, kde jsme se dostali k cíli naší expedice. Náš cíl bylo namalovat putovní kamínky. Namalovali jsme je a pokračovali. Po několika „Tohle je poslední kopec,“ jsme dorazili do Náměšti. Během cesty jsme neměli tolik zastávek, abychom stihli dřívější vlak, ale už aspoň nepršelo. Vlak jsme opravdu stihli a do Brna dojeli před třetí odpoledne.
Hoang Bao Chau Nguyen (4.ag)
Zlatá expedice v Lake District
V rámci programu DofE jsme se vydali na expedici zakončující naše stříbrné a zlaté úrovně do Anglie. Před odjezdem jsme dlouhodobě plnili aktivity v oblastech pohybu, dovednosti a dobrovolnictví, které nás zavály tam, kam nás to táhlo.
Naši cestu započal každý trochu jinak. Někdo strávil dlouhou dobu v autě a zbytek se dopravil letecky z Prahy, ale všichni jsme se potkali v Keswicku na severozápadě Anglie, kde oficiálně začala naše expedice. Plán zněl jasně: naším cílem bylo sledovat turistické značení a čistotu vody v jezerech Lake Districtu.
Hned v úterý večer jsme se vydali na cestu. Došli jsme těsně pod vrchol nedalekého Cat Bells, kde nás přivítaly ovečky, které nás pak provázely celou expedicí. Ráno nás probudil nádherný výhled. Trasa plánovaná na deset kilometrů se protáhla na nečekaných sedmnáct s nemalým výškovým profilem. Naší odměnou byly nádherné výhledy podél jezera Buttermere, do kterého i pár odvážlivců skočilo.
Středeční náročnější trasy jsme zpětně nelitovali, jelikož nás ve čtvrtek dopoledne potkal nepříjemný déšť, vítr i zima. I přes strach z kluzkých kamenů a silného větru jsme se přece jen odhodlali a v pláštěnkách pokračovali v cestě. Počasí se uklidnilo a podél řeky Derwent, přes Rosthwaite, jsme v kopci našli ideální místo na postavení našeho stanového městečka.
V pátek nás čekal předposlední den. Jako každý jiný byl plný chůze, kopců, filtrování vody, stavění i rozkládání stanů a vaření (nejen) instantních jídel. Páteční večer byl za odměnu. Našli jsme nádherné místo s výhledem na jezero Derwentwater. Nejenže jsme sledovali jezero, duhu a přírodu, ale při pohledu na protější stranu jsme si uvědomili, co všechno jsme zvládli. Viděli jsme vrchol, kde jsme spali první den, i naše počáteční místo – Keswick. V sobotu už byl cíl na dosah.
Naši expedici jsme si více než užili. Potkali jsme se jako úžasná skupina na úžasném místě. DofE expedice jsou takové, jaké si je uděláte, a síly se dají lehce přecenit. Stejně tak se ale dají síly spojit a ani na ty největší krize nemusíte být sami.
Andrea Jelínková (2.B)
Stříbrno – zlatá expedice: Colour hunt ve Žďárských vrších
Od pondělí do čtvrtka jsme v rámci programu DofE vyrazili na expedici do Žďárských vrchů. Bylo nás sedm a kromě samotné cesty jsme měli i vlastní projekt – colour hunt. Každý si vybral jednu, spíše netradiční barvu do přírody (zelená byla zakázaná) a během výpravy hledal a fotografoval její výskyt.
Putovali jsme se vším vybavením na zádech, včetně stanů, a každou noc jsme spali na jiném místě. Ačkoliv jsme měli trasu naplánovanou, ne vždy jsme se jí úplně drželi. Několikrát jsme trochu zabloudili, a tak jsme si vyzkoušeli i delší a náročnější varianty cest, než bylo v plánu.
Každé ráno nás čekala kaše, která se rychle stala symbolem celé expedice. Teplé jídlo jsme si vařili i během dne, takže jsme měli denně dvě teplá jídla – luxus, který jsme po několika kilometrech chůze rozhodně ocenili.
Zajímavou zkušeností bylo fungovat několik dní bez koupelny a záchodu. Stanování ale probíhalo bez větších problémů, jen poslední den nás potrápila zima. Přesto jsme si expedici užili, odnesli si spoustu zajímavých fotografií a zjistili, že i zdánlivě obyčejná příroda je plná překvapivých barev.
Laura Lynn Gregorová (3.D)
