The Duke of Edinburgh’s International Award je jedinečná příležitost pro osobnostní růst v oblastech dovedností, pohybu a dobrovolnictví. Na cestě k bronzovému, stříbrnému nebo zlatému odznaku účastníci dokazují vytrvalost při plnění vlastních cílů—někteří rozvíjejí své zájmy, jiní získávají motivaci k pravidelnému sportování. Mnozí se vydávají do neznáma: navštěvují seniory v domovech důchodců, pomáhají v kočičím útulku nebo věnují svůj čas mladším spolužákům, kteří potřebují doučování. Každé snažení, trvající 6, 12 nebo 18 měsíců, vrcholí závěrečnou expedicí—výzvou, která nejen prověří, ale i posílí jejich schopnosti a odhodlání.
V letošním školním roce je do DofE Jaroška zapojeno 48 studujících, nejvíce na bronzové úrovni, 13 na stříbrné a 5 na zlaté. V únoru proběhlo slavnostní předání cen splněných v loňském roce. Na slavnostní ceremonii, která proběhla v prostorách Nové radnice a v ředitelně školy, si naši dofáci převzali zasloužených 17 bronzových odznaků a 4 stříbrné.
V květnu a červnu proběhly expedice – výpravy do přírody s přespáním ve stanu nebo pod širým nebem, které si účastníci samostatně plánují i realizují. Podmínkou je jedno společně uvařené jídlo denně a jasně formulovaný cíl akce. Letos se dofáci vydali pozorovat jarní květenu do okolí řeky Svratky, ochutnávat léčivé prameny do okolí Luhačovic a zažít týden digitálního detoxu ve finském národním parku Nuuksio.
Bronzová expedice – dívky NG – Z Bystřice do Tišnova
Naše dobrodružství začalo v úterý ráno na hlavním nádraží v Brně. Nasedly jsme na vlak, který nás dopravil do nedalekého Tišnova, odkud jsme dále pokračovaly autobusem až do Bystřice nad Pernštejnem, kde jsme oficiálně vyrazily na cestu. Ta nejdřív vedla skrze vesnice a po silnici, potkaly jsme spoustu milých lidí (např. skupinku učitelek matematiky z Kuřimi) a některé jsme si dokonce cestu zpříjemňovaly i zpěvem. Po první pauze na svačinu a pár dalších kilometrech jsme došly do Nedvědic, kde jsme se naobědvaly a místní paní nás laskavě nechala doplnit zásoby vody. Poté už jsme pokračovaly lesem. Chvilku jsme šly podél řeky Svratky, odkud nás následně čekal výstup lesem na pořádný kopec. Stálo to ale zato, nahoře nás totiž uvítal krásný výhled na okolí. Dále jsme se vydaly skrze lesy, kde jsme musely podlézat spadané stromy, přeskakovat kameny a vyhýbat se blátu. Další pauzu jsme si udělaly v Synalově, odkud už nám zbývalo posledních pár kilometrů do cíle pro daný den. Brzy jsme došly k přístřešku u Kopanin, kde jsme se utábořily na noc. Dohromady jsme za první den ušly kolem sedmnácti kilometrů.
U přístřešku jsme si uvařily večeři v podobě těstovin s tuňákem z konzervy, které jsme ozdobily některými jedlými bylinami, nasbíranými po cestě. Tím jsme si zároveň splnily náš cíl: určit 10 jedlých rostlin, ochutnat je a některé z nich přidat do společného jídla. Večeři jsme si snědly na nedalekých balících sena, odkud jsme pozorovaly západ slunce. Protože nám přálo počasí, strávily jsme noc pod širým nebem.
Ráno jsme si k snídani udělaly ovesnou kaši, sbalily spacáky a karimatky a pozdravily se s milými lidmi, kteří se starali o stádo ovcí, co se páslo poblíž. Cesta nám ubíhala rychleji, kilometr za kilometrem jsme šly směr Tišnov, většinu trasy po krásně udržované lesní cestě, až nám už nezbývalo nic víc než vyšlápnout si poslední kopec do Tišnova. Tam už jsme jen pozdravily mateřskou školu na procházce, optaly se místních na cestu k nádraží a okolo jedné hodiny odpolední vyrazily vlakem zpátky do Brna..
Zuzana Navrátilová, Zuzana Zbořilová, 4bg
Bronzová expedice – chlapci NG – Za prameny do Luhačovic
První den jsme se vydali do Újezdce u Luhačovic. Po náročných 15km jsme dorazili na naše stanoviště. Spali jsme u Jezírka lásky, kde bylo krásné ticho a ráno nás probudila silná zima. Večer jsme na ohni vařili čaj, brambory, opékali a zpívali.
Cílem bylo nachodit nejen potřebné kilometry, ale taky poznat místní prameny a ochutnat léčivé minerální vody. Navštívili jsme Marii, Violu, Ottovku, Vincentku, Nový Jubilejní a Dr. Šťastného – každý pramen měl svou specifickou chuť, od jemné až po pořádně slanou. Pro vaši představu jsme zpracovali tabulku s hodnocením chuti a „vůně“ na škále od 0 (hodně špatné) do 7 (hodně dobré).
Doufáme, že naše menší doporučení oceníte a snad se vydáte prameny ochutnat také!
Štěpán Bébar, 4bg
Zlato-stříbrná expedice – studující VG – Detox v Nuuksio
Dne 3. 6. započala naše dobrodružná výprava do finského národního parku Nuuksio. Vyjížděli jsme v brzkých ranních hodinách od hotelu Grand a měli jsme namířeno na vídeňské letiště. Po úspěšném absolvování všech bezpečnostních kontrol jsme nastoupili na palubu letadla. Po příletu do Helsinek nás však čekala nepříjemnost – jedno zavazadlo nedorazilo, a tak byl jeden z nás odkázán na štědrost ostatních. Situaci jsme vyřešili a vydali se vstříc krásám divoké finské přírody. Naše očekávání byla bezesporu splněna. Největší dojem na nás udělala finská jezera, jejichž kráse jsme neodolali a už během prvního dne jsme se v jejich mělkých, ale chladných vodách nadšeně koupali. Temné hlubiny ani nízká teplota nás od dalších pokusů neodradily.
S postupujícími dny se dostavily první bolístky a puchýře. Problémy nám způsobovalo i spaní – v letních měsících slunce téměř nezapadá, což byla pro některé výzva. Během našeho offline putování jsme se dozvěděli spoustu zajímavých a užitečných informací, věnovali jsme se různým tématům – od politických problémů přes filmové adaptace knih až po základy první pomoci. Večery jsme trávili u ohně, kde jsme hráli oblíbenou hru Městečko Palermo. Jedním z největších zážitků bylo setkání se soby, které jsme měli možnost vidět zblízka – pro mnohé z nás to byl vrchol celé výpravy.
Na letiště v Helsinkách jsme dorazili včas, i když ne v plném počtu – někteří dobrodruzi se rozhodli ještě chvíli objevovat krásy hlavního města. Dva členové výpravy byli během bezpečnostní kontroly odvedeni stranou, ale šlo jen o drobná nedorozumění. Odlet letadla byl posunut o 45 minut, a tak byl opožděn i náš přílet. Největší komplikace nás ale čekala až na pražském letišti, kde jsme marně hledali zastávku autobusu na hlavní nádraží. Spoj nám ujel těsně před nosem, a tak jsme museli zakoupit jízdenky na vlak, který odjížděl až ve 22 hodin. Do Brna jsme dorazili v jednu hodinu ráno následujícího dne.
Expedice ve Finsku byla fyzicky náročná, ale zároveň nádherná. Nikdo z nás by ani na vteřinu nezaváhal zúčastnit se znovu – znovu se ponořit do drsné, a přesto pohádkové finské přírody.
Daniela Slámová, 3. D
Vážíme si toho, že nám DofE přináší silné zážitky. Děkujeme vedení školy za plnou podporu při realizaci programu DofE, Magistrátu Města Brna za poskytnutou dotaci na nákup expedičního vybavení, jazykové certifikáty a školení vedoucích, taktéž děkujeme za finanční podporu z Fondu DofE na školení vedoucích (ZdrSem horský záchranář, Sierra Survival course).
Pokud vás DofE zajímá, zjistíte víc na www.dofe.cz nebo se můžete obrátit na kohokoliv z týmu vedoucích DofE Jaroška:
Marie Štarhová, Jakub Jiaxis Svoboda (NG), Kateřina Kallus Brychová, Jan Liškutín (VG)