Kukuřičná kaše mamalyga. Nekonečné vinice i vyprahlé stepi. Architektura carského i sovětského Ruska. Jedinečný mix rumunského, ruského a ukrajinského vlivu. Tohle všechno a ještě mnohem více poznávali během červnové exkurze do Moldavska studenti, kteří se učí ruštinu.
Na začátek se sluší poděkovat. Exkurzi do Moldavska pro 21 žáků jsme mohli uskutečnit jen díky dotaci od Jihomoravského kraje. Jaroška z dotačního titulu „Do světa!“ čerpá peníze na nejrůznější projekty mobility studentů už od roku 2006. Bude to tedy již 20 let, co studenty vozíme na východ Evropy, aby tam mohli používat hovorovou ruštinu v běžné komunikaci. Letošní projekt jsme zaměřili na srovnávání podmínek pro pěstování vína na jižní Moravě a v Moldavsku. Program jsme tedy speciálně zaměřili na vinařství, víno a vše, co je s ním spojené.
Brašov, perla Karpat
Cesta do Kišiněva je velmi dlouhá, autobusem trvá asi 22 hodin. Proto jsme na cestě tam krátce přenocovali v rumunském Brašově. Prohlédli jsme si nádhernou protestantskou katedrálu, ale také útulnou synagogu. Večer jsme společně vystoupali k místní pevnosti, která opravdu připomíná náš Špilberk. Druhý den ráno nás čekal přejezd posledního výběžku Karpat a za hraniční řekou Prut už dávaly nekonečné vinice tušit, že se nacházíme v Moldavsku.
V hlavním městě Kišiněvě jsme strávili celkem pět nocí. Ubytovali jsme se přímo v centru ve svérázném hostelu Amazing Ionika. Kišiněv návštěvníka okamžitě pohltí svojí atmosférou nekonečného odpočinku. Snad každou ulici lemují aleje starých platanů. Na chodnících nechybí cyklostezky a centrum města obepínají obrovské parky. Postavené podle sovětského plánu, ale perfektně opravené, aby sloužily i v 21. století. Ve vyhlášeném Údolí mlýnů jsme hned prvního dne večer obdivovali schodišťovou fontánu nebo městskou pláž na břehu rybníka.
Do Moldavska jsme ale rozhodně nepřijeli jen odpočívat. Při plánování exkurzí se snažíme, aby každý den žáci několik hodin slyšeli živou ruštinu rodilých mluvčích. Hned druhého dne jsme navštívili naši novou partnerskou školu – ruskojazyčné Lyceum Gogola. Paní zástupkyně nás prováděla školou a vyprávěla o tamním vzdělávacím systému. Následně naši studenti prezentovali v ruštině krátké projekty o České republice, o Brně a také o vinařství jižní Moravy. Žáci lycea nám na oplátku představili hlavní památky Kišiněva. Za jejich výkony jsme je pak podarovali batůžky, které připravila kancelář paní primátorky Vaňkové. Mnohokrát za ně děkujeme!
Největší vinné sklepy v Evropě
Víkendové dny jsme strávili na venkově. V sobotu jsme dopoledne zavítali do archeoskanzenu Staryj Orchej. Jedná se o obří skanzen na skále nad zákruty řeky Reut. Ve skalnatých výběžcích v minulosti vybudovali mniši rozsáhlé kláštery s mnoha tzv. kelami, tedy příbytky starců. Jeden takový klášter jsme spolu s průvodkyní Mášou viděli na vlastní oči, a byl to nezapomenutelný zážitek. Úsměv a několik slov jsme vyloudili i z jediného obyvatele kláštera, starého mnicha. Následně nás Máša zavedla do vesničky v údolí, kde bychom dokázali strávit celý den. Žáci si tam totiž mohli nejen prohlížet, ale také pohladit králíky, slepice, prasátka, poníky, koně, kozy i ovce. Kluky ale nejvíce zaujala stará dodávka „buchanka“, která dodnes na farmě jezdí.
Sobotní odpoledne plně patřilo našemu hlavnímu cíli – vínu. Autobus nás zavezl do nejvyhlášenějšího moldavského vinařství Krikovo (rumunsky Cricova). Je proslulé nejen rozsáhlými vinicemi, ale zejména největším sklepením na světě, které se využívá pro výrobu a skladování vína. Neuvěřitelných 140 kilometrů chodeb. Ale jakých chodeb! Takových, že v nich projede auto i autobus. A vskutku, i nás v nekonečném sklepení vozil speciální elektrobus. Viděli jsme několikakilometrové chodby napěchované šampaňským, nablýskané sály, kde smetánka východní Evropy pořádá oslavy, nebo kolekce vín nevyčíslitelné hodnoty. Své vlastní sklípky tu mají Angela Merkelová, Jurij Gagarin nebo třeba ruský diktátor Putin. Na jeho kolekci ovšem byly uvaleny sankce, proto je nyní před zraky návštěvníků ukryta. Paní průvodkyni jsme předali jako poděkování naše víno od Jihomoravského kraje a pálavského vinařství Plenér. A položili jsme jí několik otázek pro náš projekt, který dokončíme na podzim v Brně. „Něco takového jsem nikdy v životě neviděl. Nevěřil jsem, že takové sklepy existují,“ povídal po návštěvě náš pan řidič Vrábel, sám vinař z Dolních Dunajovic.
Přijetí u starosty hlavního města Gagauzie
Protože jsme do Moldavska přijeli hlavně kvůli ruštině, chtěli jsme navštívit také nějakou ryze ruskojazyčnou oblast. Separatistické Podněstří nepřipadalo v úvahu. V neděli jsme tedy vyrazili do autonomní oblasti Gagauzie. Nejprve jsme poznávali místní tradice a kroje ve vesničce Kongaz. Pak nás čekalo doslova královské uvítání v hlavním městě Komratu. Pan starosta Anastasov nechal studenty, aby se posadili v zasedacím sále radnice na místa zastupitelů. Dostali jsme občerstvení a za pomoci mikrofonů se dorozumívali se starostou a jeho náměstkem. Každý se musel rusky představit a následně jsme vedli debatu o nezáviděníhodné pozici ruského jazyka, do které se dostal kvůli kremelské agresi na Ukrajině. Velice nás potěšilo, když nás hned v první větě Sergej Anastasov ujistil, že Gagauzie je sice region ruskojazyčný, ale jemu se tam podařilo vyhrát volby s proevropským programem.
Ruštinu je v Moldavsku opravdu slyšet na každém kroku. Studenti, co s námi byli vloni v Rize, zhodnotili, že v Kišiněvě je situace (pro nás) ještě lepší. Jazyk jsme pilovali také na kurzech v centru Lexicon Classic, kde se rodilé mluvčí celkem třikrát věnovaly studentům pokročilým i začátečníkům. Neopomněli jsme ani kulturu. V Kišiněvě působí dvě ruská divadla. Nám se podařilo takto na konci sezóny sehnat lístky alespoň do menšího divadla „Z Ulice růží“, které se nachází v kulturáku mezi paneláky ve čtvrti Botanika. Představení Пришелец, tedy Cizinec nebo také Příchozí, zejména pokročilé žáky uchvátilo. Šlo o jednoaktovou hru o jednom jediném herci, ve které židovský obchodník z Oděsy popisoval svoji pouť 20. stoletím. Bylo to nesmírně dojemné.
Z Moldavska jsme si domů přivezli veliké množství zážitků. Ochutnali jsme místní vynikající jídla, poznávali kulturu, obdivovali architekturu i rozsáhlé parky. Ale hlavně jsme měli možnost rusky mluvit s nesmírně přátelskými lidmi. Už teď víme, že jsme v Kišiněvě rozhodně nebyli naposledy.
