Šestice odvážných bude letos na Jarošce maturovat z ruského jazyka. Čeká je slohová práce na vybrané téma o délce 200 slov, ale zejména pak v květnu ústní zkouška před komisí. Do jedné z našich hodin, při kterých se připravují čtvrťáci na maturitu, zavítala na začátku února Česká televize. Redaktorka se zajímala o budoucnost ruštiny na českých školách a potřebovala hezké obrázky z vyučovací hodiny. Naši čtvrťáci se skvěle osvědčili a dokázali, že se na maturitu chystají zodpovědně.
Ohlédnutí za podzimní exkurzí do Rigy
Tihle maturanti berou přípravu na zkoušku dospělosti opravdu vážně. Svědčí o tom i fakt, že podzimní prázdniny strávili v lotyšské Rize. Tedy městě, které je takovým nepsaným hlavním městem ruské a běloruské emigrace. Městem, kde najdete hned tři ruskojazyčná divadla. Městem, kde stojíte na ulici a ruštinu slyšíte na každém kroku. Pro všechen podzimní shon jsme o této maturitní exkurzi nestihli na stránkách školy dosud poreferovat.
A co všechno naši maturanti v Rize za pět dní stihli? Navštívili bezpočet muzejních expozic, samozřejmě také s ruskojazyčnými průvodci. Namátkou Rižské ghetto, tedy místo, kde nacisté za války zavraždili kulkou do týla mimo jiné tři tisíce československých občanů. Některým z nich jsou věnovány symbolické lampičky, obsahující dobové materiály v češtině. Prošli si také pět pater napěchovaných uměním – tedy Národní galerii Lotyšska. Vystoupali na Stalinův dort, jak místní říkají mrakodrapu jako vystřiženému z Moskvy. Na město se dívali také ze 12. patra Národní knihovny. Ta stojí za řekou Dvinou a pne se nad ní jako svérázná připomínka kočky. Vždyť Riga je městem koček. Celkem třikrát byli naši studenti v ruském divadle – dvakrát v onom velikém na hlavním náměstí – divadle Michaila Čechova. (Opravdu to není chyba, Michail Čechov byl synovcem známějšího Antona Pavloviče. Jako herec a režisér se uchytil právě v Rize, která v 19. a na počátku 20. století patřila mezi významná centra Ruského impéria).
V naší partnerské škole – techno-lingvistickém gymnáziu – studenti navštívili svého spolužáka Mojmíra Houdka. Ten v Rize právě pobýval na Erasmu a jeho pobyt se zrovna chýlil ke konci. Mojmír proto se spolužáky mohl strávit mnoho zajímavých chvil. Z našich jednání s paní ředitelkou Ingou vznikl i nápad, že lotyšští studenti konečně poprvé přijedou k nám do Brna. Stane se tak v průběhu dubna.
Co ale bylo ze všeho nejcennější? Proč mělo smysl strávit podzimní prázdniny v Lotyšsku? Studenti každý den navazovali nové kontakty s místními. Zabředali do poměrně hlubokých rozhovorů o zajímavých tématech, kariérním poradenstvím počínaje a zenovým buddhismem konče. Snad na každém místě jsme potkali někoho, kdo si s námi chtěl povídat. Tyhle nenucené a neplánované rozhovory nikdy v lavici v české škole nemůžeme nasimulovat. Jsou totiž jedinečné. Tak hodně štěstí u maturity! Ни пуха, ни пера!
