Již tradičně se naše tercie vydaly v poslední dubnový den na exkurzi do hlavního města Rakouska, tedy do Vídně.
Toto město má s českým prostředím mnoho společného, v rámci habsburské monarchie a později i Rakouska-Uherska jsme sdíleli jednoho vládce či vládkyni, a to až do konce První světové války. Ne nadarmo se také o Brnu hovoří jako o „předměstí Vídně“. Obě města spolu mají velmi podobnou stavební i uměleckou historii a ve třicátých letech devatenáctého století je propojila též železniční trať.
Žáci se společně se svými pedagogy a panem průvodcem Zahradníčkem vydali ráno autobusem do Vídně, přičemž první prohlídka se konala ve zdejším Technickém muzeu, kde se každý může seznámit s technickým vývojem i nejnovějšími technickými postupy skrze interaktivní, zajímavé expozice. Můžete si zde například vyzkoušet pozici televizního hlasatele zpráv ve skutečném televizním studiu.
Naše další kroky vedly do zahrad zámku Schönbrunnu, poté jsme se metrem přesunuli do samotného vídeňského centra. Po krátkém výkladu o chrámu sv. Štěpána následoval samostatný rozchod a pak jsme zamířili do Kapucínské hrobky, posledního místa odpočinku téměř všech kdysi vládnoucích Habsburků.
Nejpompéznější rakev, jež vyniká svou velikostí i výzdobou, patří bezesporu Marii Terezii, naopak její syn a spoluvládce Josef II. Toužil být pohřben pouze v obyčejné cínové rakvi.
Pro Rakušany se jedná o jedno z nejpietnějších míst v jejich vlasti.
Závěr našeho vídeňského dobrodružství se konal ve známém parku Prater. Byl to již právě zmíněný Josef II.,jenž nechal původní císařskou honitbu roku 1766 zpřístupnit veřejnosti a zároveň povolil zřízení prvních kaváren a občerstvoven. Nejznámější dominantou je Obří kolo (Riesenrad) z roku 1897, jehož stavba měla oslavit nastávající padesáté výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn. Dnes zde najdeme nespočet kolotočů, střelnic, horských drah a také mnoho vyhlášených vídeňských hospůdek.
Zdá se, že každý z účastníků naší exkurze si zde našel to své a domů do Brna jsme zamířili s pocitem dobře stráveného společného času.
Za předmětovou komisi dějepisu Mgr. Milena Zubíčková
